opravdové umění....

Několik lidiček se mě ptalo, proč se tento blog jmenuje, tak jak se jmenuje….

Tak jak začít…je to heslo převzaté z jednoho staršího misijního kalendáře a obzvlášť tento rok v mém srdíčku našlo větší ne-li ještě větší hloubku :).

Když jsem se podílela od března na přípravách do Tábora, provázela mě hodně často Encyklika Svatého Otce…každou chvilku se mi do uší ze všech stran (od kněží, kamarádů, přes mailíky a tak) nesla slova: „Jako jsem já miloval vás…“. Byl to tím pro mě moc krásný rok…pronikla jsem hlouběji a hlouběji do tajů Ježíšovi lásky a četla pro inspiraci :) nějaké knížky. Nu, tak sem občas něco vyberu, co mě samotnou zaujalo, snad se vám také něco zalíbí.

Když jsem přemýšlela, jak pojmenovat tento blog automaticky mi vyšel ze srdíčka tento název:: opravdové umění je umění milovat…

Možná i proto, že jsem semestr absolvovala na umělecké vysoké škole. Byla jsem tam trošku nešťastná z toho, co vše se DÁ považovat za umění.

Přišlo mi – to umění - jako někdy tento náš krásný „moderní“svět, který často zůstává jen na povrchu…a při tvůrčí práci či na samotném konci se tam či tam opatrně  „dohledává“ nějaká „hluboká“ myšlenka, pokud ji tam lze vůbec lze najít.

Ano, umělec v té krásné věci často nechá také „svůj“ um a kus sebe…ale někteří zůstávají jen na povrchu a to dle mého názoru není opravdové umění. Když tam ten člověk nenechá aspoň kousek srdce či tu věc někomu ze srdíčka nevěnuje,…Proto - opravdové umění je umění milovat – darovat tu svoji lásku prostřednictvím své činnosti, nechat v ní kus svého srdíčka, rozdat se pro druhé, ať už prostřednictvím obrazu, videa, práce či služby,…