Chtěla bych vám (mladým-starším-nejstarším:) doporučit knížku: „Svět citů“ od P. Józefa Augustina, která je sice na českém trhu už několik let, ale mně se dostala do rukou teprve nedávno a cestou do/z Freiburgu jsem ji konečně dočítala….
Takovým mottem celé této knížky by mohlo být: „Svět lidských citů může připomínat hustý hvozd, ba občas neproniknutelnou džungli, v níž se člověk snadno ztratí“ (str. 12) nebo „počátkem života podle Boží vůle je plné vědomí vlastních citů a snaha uzdravit je“ (str. 43).
Nu, celkově je to velice zajímavý exkurz do světa emocí po duchovní i psychologické stránce. Jak P. Augustin píše: „vždyť právě emoce jsou nástrojem, který nám pomůže odhalovat nejhlubší zdroje svého smýšlení, rozlišování, rozhodování i jednání“ či píše „v citech se totiž projevují naše nejhlubší přání, touhy, naděje a očekávání, ale také naše potřeby, obavy, strach, hněv a nespokojenost se sebou nebo s druhými.“
Nechybí tu ani citace z katechismu věnující se tomuto tématu. Jeden příklad za všechny :-): „vášně jsou přirozenými složkami lidské psychiky: zprostředkují přechod mezi smyslovým životem a životem ducha a zajišťují mezi nimi spojení. Náš Pán označuje srdce za zdroj, z něhož pochází hnutí vášní“ (KKC 1764). Jak už jste možná poznali, P. Augustin hovoří o lidských citech, o vědomí vlastních emocí, zabývá se strachem, věnuje se naší zranitelnosti, celou kapitolu věnuje sexualitě či formování svědomí.
Atd. atd.
Původně jsem chtěla vypsat jen pár myšlenek a pak si uvědomila, že bych je opravdu až příliš vytrhla z celého kontextu knihy (nebo už se tak stalo).
Tož pokud máte chuť a čas se ponořit do světa ran z lásky, uzdravení, vašich obav…
Doporučuji...
Pavlí :-)
Díky za doporučení :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.