Před pár minutami mě potěšil jeden detail na té mojí životní cestě, tentokrát Prahou…
Včera jsem se vracela na kolej a začala na mě padat únava z celodenního snažení o všelijaké hodnoty, k tomu se přidalo nějaké smutnění…
Najednou jsem se podívala do jedné zahrádky, na dům...Za oknem stála starší paní a dívala se po lidech - naše pohledy se střetly. Usmála jsem se a ona také. Najednou bylo hned nějak líííp...
Dneska jsem se opět vracela a mrkla po očku zase na dům….
Za sklem byla opět stařenka. Neslyšela jsem, ale vím, že mě pozdravila „dobrý den“ a usmála se…
Já též.
Uvidíme, co zítra :)
Jeden detail a jak to člověku prozáří dalších několik minut života. Moc doufám, že i jí.
To je krásný! Přesně takové detaily mám hodně ráda :)
já také :-)
:-) Připomněla jsi mi moje vlastní zážitky s jednou starší paní z naší vesnice. Také jsem si ji jednou náhodou všiml, když jsem šel ulicí směrem domů, jak zpoza plotu pozoruje kolemjdoucí. Pozdravil jsem ji a ona mě také. Příští den tam stála zase a pak zase - vznikla nám z toho zdravení taková tradice.<br />
O pár měsíců později, když se jednou mamka vrátila z místní samoobsluhy, mi s úsměvem řekla, že se tam s tou paní potkala a ta prý začala na celý obchod vykřikovat, jak jsem dobře vychovaný a jak pěkně zdravím. :-)<br />
Taky jsem pak okolo ní šel od vlaku spolu s jednou dívkou z naší vesnice a samozřejmě ji opět pozdravil. O pár dní později si mamka v samoobsluze od stařenky vyslechla, že jsem šel s nějakou moc pěknou slečnou, že nám to spolu moc slušelo a že jsem se k ní choval jak amant. :-D
Jsi jí zajímal, koukám:). Vzpomínám si, že jednu, dvě jsem také na našem maloměstě občas za oknem potkala:),...<br />
Ale znala jsem je, tedy ony spíše mě:)asi tak od plenek:), ale tato paní...v tom víru pražské anonymity - hezké pohlazení...
Mile. Nekdy mi prosim pripomen, at ti povim historku o okne, knihovne a sklenici kompotu:-)
kompot?okno?knihovna? :D :D<br />
Těšim:)
Tak to je milé a na město opravdu neobvyklé :) U nás na vesnici jsem jeden čas potkával za oknem stařenku, kterou jsem už ani osobně neznal, protože už ani nevycházela z domu a když ji někdo pozdravil, tak bylo vidět jak se záclona pohnula - bylo jasné, že na to čeká a že ji to vždy povzbudí...
vid...detail, drobnost...jsem tak premyslela, kolikrat jsem uz kolem sla "nepritomne", "zadumana"...a pani tam mozna byla...kez by clovek dokazal byt porad tak vsimavej ke svemu okoli...
Mezi námi Pavlli, podívat se na Tvůj krásný úsměv asi udělá radost každému. :-)
Pavli,když jsem byl mladík,měl jsem babičku,která bydlela sama v domku na okraji města.Měla poškozenou rovnováhu v uchu a tak nikam nevycházela,seděla za oknem a sledovala svět za ním-přemýšlela o lidech,co žili na dohled.Já věděl,že je stále sama a tak jsem za ní často chodil,trhal ji luční kvítí.Tenkrát jsem nebyl tak komunikativní a ona také upovídavostí netrpěla.Někdy jsme tam spolu u okna seděli a povídali si o jejím světě.Babička byla bystrá a přemýšlivá.Byl jsem s ní moc rád.Naučila mě řeč srdcí.Když jsme tam oba tiše seděli,koukali z okna a mysleli na sebe navzájem.Já cítil u srdce její lásku,cítil jsem,jak si mé srdce s jejím povídá.Byly to pocity tepla,vlny hřejivého dobra,touhy po porozumění.Hodiny jsme tam spolu seděli a srdce si v lásce povídali.V 90 letech mi babička umřela na mrtvici.Byl jsem potom dlouho sám-moc mi chyběla.Chvíli mi na mou řeč srdcí odpovídala i po smrti ale kontakt umlkl.Byla to hodná žena a tak si našla své štěstí na onom světě.Nachtěl jsem ji táhnout zpět na tento svět.Moc ji přeji Boží spravedlnost,Kristovu lásku.Moc ji děkuji za to umění-řeč srdcí.Přiblížilo mě to k Ježíši,k Marii,k Bohu.Oni také mluví touto řečí.Toto znát je velký dar.Dík Aničko tam na nebesích.Pavel.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.