den první – 1. 10. 2010

den první – 1. 10. 2010

 Večer před odjezdem jsem otáčela kalendář a připadl na říjen obrázek vlakového nádraží v Plzni,…co dodat:). Když jsem ho loni vyráběla, tak mě ani ve snu  nenapadlo, že právě z tohoto nástupiště budu prvního října odjíždět přes kopečky na pár týdnů, měsíců….

 Zamávám babičce a tradááá z Plzně do Norimberka a pak…..Hlavou mi začíná létat tolik myšlenek, že je nemohu vůbec zastavit, ach jo… svěřuji celou tu cestu do rukou Jemu a beru si do rukou Písmo. Náhodně jej otvírám na stránkách Janova evangelia: „Milovaní, milujme se navzájem….“ a to už nemohu zastavit nejen ty myšlenky,…budete mi chybět, jojojo!!!Po chvilce vytahuji notebook :) a rozhoduji se, že k nim přistoupím systematicky :-), přičemž nastává okamžik B :-) a já se rozhoduji, že se budu snažit psát blog. Nevím, jak se mi to bude dařit, ale snad s nějakým tím obrázkem se brzy podělím -  tak uvidíme. :-)

             Do Augsburgu vlak dorazil s malým zpožděním, následoval docela rychlý přesun  k mému novému přechodnému bydlišti, chvilka čekání na pana domácího a už jsem stoupala do čtrnáctého patra…(když už ne kvůli mně, tak aspoň kvůli tomu výhledu by jste mohli přijet :D). Prostě nádhera (ps: i když výhled na Břevnov také nebyl špatnej :), Klárko!). Padala mi očka, padala, až jsem myslela, že usnu už za chůze, neb jsem toho za poslední dny moc nenaspala, přesto jsem se odvážila vydat na malou procházku…

Co čert nechtěl, postavili mi hnedka vedle Modepark :-), což je taková budova (krapet podobná plzeňskému hokejovému stadionu, pánové a dámy :-)), kde je jen a jen samé oblečení…Já si dovolila jen letmé nakouknutí, neb by tam člověk mohl strávit hodiny a vydala jsem se vstříc dalším novým zážitkům. Hnedka za rohem jsem si vzpomněla na pondělní povídání s Liduškou Kadlecovou a šla jsem, jako ta správná praktická;) žena, omrknout ceny do Aldi. Velmi důležitá a pro vás jistě obohacující informace bude, že i já jsem se tam o pár věcí obohatila :-). Nu, například můj nejoblíbenější jogurtík by stál v Tescu dvakrát tolik. No, nekupte to :-).

            Po cestě jsem vnímala všechny ty specializované obchůdky s nejrůznějším zbožím - od vlny, fotoaparáty, svíčky, korálky, klobouky…Co se mi na německých městech opravdu líbí, jsou jejich výlohy. Mají někdy neuvěřitelné nápady a dekorace (tak snad Ti nějakou vyfotím, Jani!)….Co by mě asi nemělo, ale i tak překvapilo, je docela dost tureckých obchodníků, přičemž k jednomu jsem se podívala…Sortiment byl široký, a sice se pohyboval od talířů, deky, až po vodní dýmky nejrůznějších velikostí. O kousek dál mě přilákal fotogenický a listím pokrytý dům. Přiblížila jsem se a zjistila, že stojím před nejstarším sociálním sídlištěm na světě, které nese název Fuggerei. Snad se brzy podívám i dovnitř. Kam jsem se ale podívala, byla bazilika St. Ulrich. Abych se přiznala, exteriér mi přijde příliš přeplácaný, ale vnitřek stojí za to! Kvůli mé spavé nemoci jsem té prohlídce ale moc nedala. Nu, snad za pár dní věnuji kostelíku více pozornosti….

Čím více jsem se procházela, tím více se mi Augsburg začínal líbit. Tak uvidíme. Ju, víte jaký je zásadní rozdíl mezi podzimní procházkou v Plzni a v Augsburgu???Procházíte-li se v Plzni pod „kaštany“ , s velikou pravděpodobností nenajdete žádný tento vzácný plod:) -  tedy alespoň v Sadech musíte mít v těchto dnech opravdu štěstí, aby vám ten kaštan někdo nevyfoukl před nosem :D….a tady, tady si toho pokladu moc neváží, přátelé :-)!!!Nebo jsem měla dneska prostě mega-štěstí :D, neb jsem si po chvilce zakázala dívat pod nohy,…Ale i tak mně zdobí novou poličku několik hnědých kousků :-).