Přidávám pár myšlenek, které mě dneska potkaly :)…
....naše životní cesta je jako moře…a my jsme v té loďce, která se houpe ze strany na stranu, kolíbá… pořád se kolíbáme, i ta naše víra, plány, vztahy, tak nějak se každý den houpeme…přidžovat se věcí je vratké...člověk má jedinou jistotu :) na této houpavé stezce životem...(P. Kryštof nám povídal o jeho plavbě na Antarktidu, říkal sice trošku něco jiného, ale mě toto napadlo, asi mělo :)…
....překvapil mě i kamarád ze spolča – Kuba - řekl při práci u počítače, jen tak do vzduchu : ), moc krásnou větu, kterou zaslechl :: hledejme si takové povolání, kde se můžeme co nejvíce rozdávat ostatním lidem…
…po spolču, je to už taková tradice : ), když se odpojím od ostatních, kteří jedou jinam :)...čekám vždy nějakou dobu na autobus…stojím na opuštěné zastávce…dalo by se říci sama : )…ale ono to tak není : )…,občas někdo chce rozměnit drobné nebo drobné : )….a já jen pozoruji a pozoruji…mám tu chvilku rušného ticha moc ráda : )…nu a pak jsem vytáhla doma kartičku se slovy :: Krásné je vše, co pozorujeme s láskou :)
Dobrou…
Díky :-)
Díky :)
:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.